Romantické a jiné fantazie o svobodné demokratické škole

Za dva roky fungování Svobodné školy Praha jsem vypozorovala jeden fenomén a tím je fakt, že pokud dva lidé mluví o svobodě, často nemají na mysli totéž. Myslím si, že co člověk, to unikátní představa o tom, co je to svoboda. Podle toho se lidé také liší v tom, co očekávají od svobody ve svobodné demokratické škole. Během dvou let jsem sesbírala několik vžitých představ, romantických fantazií a předsudků o svobodné demokratické škole, které se u návštěvníků naší školy a zájemců o školu opakují, a které naší školou soustavně nejsou naplňovány, protože realita svobodné demokratické školy je často méně dokonalá než naše fantazie a představy. Rodiče, návštěvníci i uchazeči o zaměstnání jsou pak velmi překvapeni, že škola funguje zcela jinak, než si představovali. Ráda bych se tedy podělila o svou zkušenost s tím, jak si lidé představují svobodu a život ve svobodné demokratické škole. Osobně zahrnuji jen mýty a fantazie, které považuji za nefunkční v naší škole, ale možná mohou velmi dobře fungovat jinde. Většina mýtů má však alespoň z poloviny pravdivý základ, a proto mě konfrontace s fantazií a představou někoho jiného vždy posouvá ve vlastním pochopení toho, co je pro mě svoboda.

Moc za tyto posuny díky!


Jaké jsou tedy nejčastější mýty a fantazie o naší svobodné demokratické škole?

Mýtus 1: "Ve svobodné demokratické škole si dítě může dělat, co chce." 

Toto je asi nejčastější představa svobody, se kterou se setkávám. Já osobně jí říkám "bezhraniční svoboda". Ve svobodné demokratické škole si dítě skutečně může dělat, co chce, ale jeho jednání může být na základě demokratických procesů jednotlivcem nebo většinou označeno jako nepřijatelné nebo jako porušující domluvená pravidla a pak musí dítě nést (i negativní) důsledky, které jeho jednání a chování vyvolá. Takovým důsledkem může být v krajním případě i vyloučení ze školy nebo určitá forma trestu. Stručně řečeno svoboda a právo jednotlivce je ohraničeno svobodou a právem jiného jednotlivce. Jednotlivci se v případě konfliktu domlouvají na pravidlech soužití a případných důsledcích nebo nápravě škody. Dítě tedy může dělat, co chce, ale (pozitivní i negativní) důsledky vždy následují. V naší škole konflikty řeší speciální tým složený z dětí a průvodců. O hlubších konfliktech (střety hodnot) rozhoduje celoškolní shromáždění.

Mýtus 2: "Ve svobodné demokratické škole je podporována vnitřní motivace dítěte."

Jeden z nejčastějších nesmyslů ve vzdělávání, který však v českém prostředí velmi zakořenil. Pokud vám někdo ve školství nabízí podporu vnitřní motivace a svobodu zároveň, zbystřete, něco tady nesedí. Tam, kde je vnitřní motivace dítěte, většinou není potřeba ji zvnějšku podporovat. Dítě už vnitřní motivaci má, jakým způsobem chcete tedy zvnějšku podporovat vnitřní motivaci? Nejedná se pak náhodou o dodávání vnější motivace, kterému se pokrokoví pedagogové snaží vyhnout? Vnitřní motivaci není potřeba podporovat, ale je ji potřeba neudusit. Vše ostatní je motivováním vnějším a ve svobodných školách celkem zbytečným. 

Mýtus 3: "Ve svobodné škole jsou všichni v pohodě, otevření a milí."

Nestárnoucí evergreen! Představa o komunitě ve svobodné demokratické škole je často redukována na představu o "bandě hipíků". (Skutečně slyšeno mnou na vlastní uši. :) No a co se od takové bandy očekává? No přeci: "Make love, not war!". Tohle očekávání ale dospělé návštěvě školy vydrží jen do té osudové chvíle, dokud ji někdo ze školy neupozorní na to, že svým chováním porušuje pravidla. Z milých hipíků se v očích návštěvy rázem stávají prudiči a pedanti. Zklamání z rozšlapaných růžových brýlí na straně návštěvy je nevyhnutelné. Návštěva si pak ve skrytu duše myslí něco o tyranii pravidel, no a demokratická komunita zase něco o vztahovačných návštěvách. Zkrátka i lidé ve svobodných školách mají své dny a někdy prostě nemají náladu na porušování pravidel a mohou vám to dát svobodně najevo.

Mýtus 4: "Ve svobodné škole se budu cítit svobodně."

Krásná fantazie založená na lidském přesvědčení, že vám svobodu může někdo "vyrobit a vnuknout" zvenčí. Nikoliv. Ve svobodné škole se každý cítí svobodný do té míry, do jaké je schopen vnímat své potřeby a respektovat potřeby okolí. Svobodná škola z vás ze dne na den svobodného člověka neudělá. Zažila jsem chlapce, který se v naší svobodné škole cítil méně svobodný než ve škole státní, protože jej sužoval neustálý pocit odpovědnosti za své jednání. Toto dítě se slovně dožadovalo kontroly, zákazů a příkazů, jen aby se vyhnulo nutnosti nést odpovědnost za své jednání. Dokonce o zákazy a kontrolu prosilo a žadonilo u dospělých a kritizovalo fakt, že mu dospělí nechtějí vyjít vstříc. Pocit nesvobody vzniká v naší hlavě, pokud máme strach. Překonání strachu (z neúspěchu, z odsouzení okolím, z překážek a výzev, z vlastní lenosti) je cestou ke skutečnému pocitu svobody. Svobodu si vyrábíme sami, uvnitř nás.

Mýtus 5: "Ve svobodné škole mohu být sám sebou."

Toto je jedna z romantických představ, která je zčásti pravdivá. Pokud se několik let dennodenně potkává úzká skupina lidí, začne skupina disponovat velmi intimními vztahy rodinného charakteru a začne sdílet společné hodnoty a postoje. Členové této skupiny mohou být ve škole skutečně sami sebou, protože míra respektu a vzájemného přijetí mezi členy skupiny je velmi vysoká. To však neplatí pro nové členy skupiny a už vůbec ne pro návštěvy. Skupina naopak velmi často zkouší jejich loajalitu tím, že vyžaduje přizpůsobení se skupinovým hodnotám a normám a nedává nováčkům příliš prostoru k prosazení vlastních názorů. Důvěrný rodinný vztah nevyroste mezi cizími lidmi ze dne na den, a proto ani autoritu člena komunity nelze získat pouhým příchodem do školy. Důvěra a blízkost vyžaduje čas. Někdy se tak zejména návštěvám může zdát, že škola není svobodná. Je, nikoliv však pro náhodné kolemjdoucí. 

Při zakládání svobodné demokratické školy je fajn myslet na to, že o tom, co je to "svoboda" je potřeba mluvit. Mluvit s týmem, mluvit s rodiči, mluvit s dětmi. Diskuze je pak živnou půdou pro navázání blízkých vztahů. No a pak už se můžete jen dívat, jak to všechno krásně roste....